A na úvod ještě jedno moudro, poslední, možná. „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“, proto je opravdu důležité naučit naše děti hovořit i řečí peněz.
Schválně se zamyslete nad tím, jak jste v dětství o penězích slyšeli mluvit vaše rodiče nebo okolí vy.
Kdo šetří má za tři, to jsme bez pochyby slýchávali všichni. Ale rozuměli jsme tomu?
Nalejme si čistého vína, naší finanční gramotnosti se moc velká váha nepřikládala. Nůžky mezi chudými a bohatými se ale rozevírají víc a víc a naše děti by na tento svět měly být připravené. Rozhodně ne proto, aby věděly, co je čeká, ale spíš proto, aby je nic špatného nepotkalo.
V roce 2022 bylo v České republice 4.102.662 exekucí, posuďte sami, co toto číslo říká o finanční gramotnosti našich spoluobčanů.
Téma finanční gramotnosti skvěle zpracoval Ron Lieber ve své knížce The Opposite of Spoiled a právě (i) z ní jsme čerpali, pro následující tipy.
Kapesné by podle Libera neměla být „mzda“ za povinnosti dětí. „Jestli si neuklidíš pokoj, nedostaneš peníze, jednoduché“. Takové úkoly by neměly děti dělat pod vlivem motivace, ale ze stejného důvodu jako my – protože prostě musíme a samo se to neudělá. Naopak, když odvedou nějakou práci nad rámec svých povinností, klidně je za to odměňte. Naučte je tímto i cílevědomosti a hodnotě svého času. Ukažte jim, že čím víc se budou snažit, tím víc jim z toho může kápnout, přece jenom tak funguje i svět dospělých.
Mějte nastavené jasné částky a učte je s nimi konkrétně pracovat.
Každá z nich má svoji jasnou roli – spotřeba, spoření, utrácení
Ostatně podobně bychom to měli mít nastaveno i my, takže zopakovat si to na vlastních dětech určitě nebude na škodu.
V jakém poměru si budou peníze do jednotlivých kasiček rozdělovat rozhodněte sami, nicméně vyzkoušejte dodržovat to, že je potřeba kapesné podělit mezi všechny tři.
Naučí se na tom to, že peníze, které dostanou nemůžou utratit jen za to, co jim udělá radost, ale je potřeba z nich platit i věci, které potřebujeme.
Do spořící pokladničky se jim nebojte přihodit něco navíc. Investice a spoření máme přece proto, aby nám peníze v čase rostly, tak tento princip naučte i je. Samy časem pochopí, že čím více budou spořit, tím rychleji jim budou peníze přibývat.
Pokud chcete, aby vaše děti dělaly správná finanční rozhodnutí, potřebují nezávislost. Nechte je udělat chyby, poučí se z nich.
Ať už budou chtít svoje peníze utratit za cokoliv, v mezích zákona samozřejmě, nechte je. Držte se, napočítejte do tři, ať už vám to bude připadat jako sebevětší zbytečnost. Jsou to jejich peníze, tak ať si je utratí. Představujte si v takových situacích to, až za nimi později přijdete a vítězoslavně budete moct říct „My jsme ti to říkali“.
Peníze jsou sice sice důležité, můžeme si za ně koupit teoreticky cokoliv, ale nepředstavují jedinou hodnotu a to bychom měli našim dětem ukazovat každý den. Lieber a jeho rodina cvičí děti formou přípitku na začátku společného jídla: připíjejí na osobu, zážitek, nebo chvilku, která je ten den udělala šťastnými. Děti tuhle „dospěláckou“ činnost milují, cinkání skleniček je baví. Zároveň jim to ukazuje, že nejen věci, na které potřebujeme peníze, je dělají šťastnými.
Četné studie zjistily silnou souvislost mezi vděčností a lepšími známkami, životní spokojeností a sociální integrací. Takže i tento malý každodenní okamžik vděčnosti může vést k dalšímu rozvoji vašich potomků.
Cest, jak učit své děti k zodpovědnosti a finančnímu zdraví je nespočet. Stejně tak knih a jiných zdrojů. Vyberte si sami takovou, jaká je vám nejsympatičtější a zapadá do vaší výchovy, jen nezapomínejte a nebojte se s dětmi o penězích mluvit.
Slyšeli jste někdy v dětství odpověď typu „No to ti rozhodně nekoupím, copak si myslíš, že kradu?“ Nám z toho vyplývá to, že moc peněz můžou mít jen zloději… A to asi není to, co chceme svým dětem předat.
Zkuste víc přemýšlet nad tím, co si z těchto impulzivních odpovědí děti odnesou.
Začínejte postupně už od malička a časem přejděte od her k zodpovědnosti.
Zkuste jim při hraní nebo učení podsouvat reálné částky a ne ty z dob našich slovních úloh, kdy šel Pepíček do obchodu, měl 20 korun, koupil si 10 rohlíků, 2 jablka, jedno autíčko, kolotoč a my jsme měli spočítat, kolik doma vrátil mamince.
Nebojte se jim vysvětlit, že to není žádné kouzlo, když v obchodě pípneme telefonem na krabičku a díky tomu si můžeme domů odnést nákup.
A hlavně nezapomínejte, že hlavně vy jste vzorem pro vaše děti, tak utrácejte s rozvahou, minimálně před nimi 🙂