Nádherná letoviska, azurové moře, stylové bary a restaurace. Ráj na zemi, který je na fotkách k nerozeznání od maledivské oázy.
Jaká je ale tato zem za zdmi hotelových rekvizit?
Než se pustíme do ekonomických mělčin, tak něco málo ze zeměpisu…
Albánie je středomořský stát na jihu Evropy, něco málo přes tisíc kilometrů vzdušnou čarou od nás.
Stejně jako my, sousedí se čtyřmi zeměmi – s Kosovem, Černou Horou, Severní Makedonií a Řeckem.
Hlavním městem je Tirana, která má necelých 900 tisíc obyvatel.
Rádi vám ale povíme, taky z vlastní zkušenosti, něco málo o ekonomice této země. Finanční gramotnost totiž není jen o tom, vědět, jaká je situace u nás, ale posoudit, jak jsou na tom jiné země. Rozhodně je to zvlášť přínosné v situacích, kdy se nám nedaří a připadáme si, že jsme na tom zákonitě nejhůř.
Co se týče cenové hladiny, je rozhodně příznivější. Příznivější pro nás, pro turisty, kteří přijíždí s rozpočtem z Česka.
Jídlo a služby jsou výrazně levnější, jak u nás.
Včera jsme za dvě kávy a dvě vody platili v centru města 88 Kč.
Než si ale začneme přepočítávat, kolik v porovnání s námi ušetří na nákupu v Tescu, musíme si uvědomit, že jsou nižší nejen ceny, ale i jejich průměrné platy.
Pro srovnání, v České Republice je průměrný plat 41 265 Kč, v Albánii je 12 280 Kč.
Téměř 60% práceschopných obyvatel Albánie „podniká“ v zemědělství.
90% této produkce zůstává v zemi a pouze 10% jde na export. To je taky problém číslo jedna – dovoz je několikanásobně vyšší, než vývoz a země se tím logicky zadlužuje.
Ve vyspělých státech je běžné, že je do zemědělství zapojeno od 2 do 10% obyvatelstva.
Zkuste si tipnout, kolik je to v České republice, správnou odpověď vám napíšeme na konec.
Vedle zemědělství má v zemi významnou roli i průmysl, ten se podílí na celkové ekonomice více než z třiceti procent.
Na vzestupu je ale cestovní ruch a investice do něj. Díky tomu zažívá země poměrně velký boom. Albánie, jak už napovídá tamnější průměrná mzda, má velmi levnou pracovní sílu a láká tak zahraniční investory, aby se focusovali na projekty u nich. Nová letoviska, hotely, bytové komplexy. Za málo peněz hodně muziky – v porovnání s už „zaběhlým“ Španělskem, nebo Itálií jsou investice do takových projektů výrazně nižší se srovnatelným zhodnocením. Protože, jak už jsme psali v úvodu – Albánie is new Maledivy, se tu turisti střídají jak na běžícím páse. Naproti tomu jde samozřejmě i lepší bezpečnostní situace. Albánie se jednoduše snaží dohnat to, co jí bylo roky upíráno kvůli hermetické izolaci minulých režimů.
Hodně zajímavá jsou tato čísla – v roce 2022 navštívilo Albánii 7,5 milionu turistů. V roce 1985 to bylo přesně 200. Ne tisíc, ale slovy dvě stě.
Turistický ruch, nebo spíše klid, byl přísně hlídán státní agenturou. Nesmělo se fotiti, nosit minisukně nebo dlouhé vousy. Na hranicích vás klidně ostříhali, když úřady zhodnotily, že jsou vaše vlasy moc dlouhé.
Suma sumárum, Albánie jde dopředu dostihovým tempem a má našlápnuto k tomu, aby se stala Evropskou prázdninovou destinací číslo jedna.
Jestli máte k Albániaomice ještě jakékoliv otázky, tak se ptejte, moc rádi vám na cokoliv odpovíme, analyzovat tu ale jejich průměrný růst HDP a meziroční inflaci jsme ale nechtěli. Všeho moc škodí a to platí i u informací.
A protože jídlo je téma, které zajímá úplně všechny, tak nás do gastro nebe vzali
Byrel, slaný koláč z listového těsta. Dejte si ho ideálně na ulici, pěkně zauzený z grilu.
Speca me gjize, pečené plněné papriky. Toto jídlo je slast jak pro ústa, tak pro oči.
Trolece, nebe v puse, třešnička na Albánském dortu. Smetanový dezert podobný tiramisu jen se špetkou Balkánského temperamentu.
Přátelé a ta správná odpověď je 1,98%.
Hezký den a Shihemi 🙂